Na čtení(0)

Pomůcky na čtení

Je pravděpodobné, že už i staří Řekové a Římané znali nějaké pomůcky pro čtení (v Tróji se našly krystalky na přibližování objektů - cosi jako první lupa). O čemsi takovém jako jsou brýle, se zmiňuje i slavný benátský cestovatel Marco Polo. Pravděpodobně se již v 13. století na čtení v asijských zemích používali zarámované vypouklé skla. V Indii se pokoušeli léčit oční nemoci už v raném středověku.

První důkaz o použití pomůcky na čtení však pochází až z let kolem roku 4 před naším letopočtem. Jednalo se o kouli naplněnou vodou, která poskytovala zvětšení a pomocí ní pří Seneca – římský tragéd, přečetl všechny knihy, které se v tom období nacházeli v Římě.

Dalším významným Římanem, který používal pomůcku na čtení, byl císař Nero. Ten si při sledování gladiátorských zápasů dával před oko smaragd, jehož zelená barva filtrovala sluneční záření a poskytovala mu tak ochranu před poškozením zraku slunečným zářením. V jeho případě však nešlo o pomůcku v pravém slova smyslu, ale spíš o předchůdce dnešních slunečních brýlí.

S myšlenkou sestrojit brýle prý první přišel anglický vědec Roger Bacon. Zjistil, že sklo lze zbrousit tak aby pomohlo vykorigovat zrak. V 13. století se však takové objevy netěšili velkému úspěchu .....

Vynález přece len pomalu začal nacházet své uplatněním. Brýle se začal rozšiřovat Mezi 15. a 16. století, skla bolí většinou vložené v kůži. Tehdy někdy začalo ai rozlišovat Mezi slabými spojkami pro dálkové vidění a dvakrát tak silnými pro vidění nablízko. Postupně se brýle staly módou, většinou se vyráběly z mosazi. Movitější, ktere si to mohl dovolit, nosívali ai zlaté.

Většina historiků se však přiklání k teorii, že brýle jako pomůcka na čtení vznikli v Benátkách nebo ve Florencii v letech 1285 – 1289. Tuhle teorii podporuje i několik dochovaných dokumentů. Například v rukopisu z roku 1289 „ Traite de con uite de la famille“ se jeho autor Ital Popoze vyjádřil, že pokud by nebyly vynalezeny brýle tak by nemohl ve svém pokročilém věku číst a psát. Z dokumentu taky vyplývá, že brýle byly vynalezeny nedávno, co skutečně podporuje teorii, že brýle museli skutečně vzniknout někdy mezi roky 1268 – 1289. Významným dokumentem je taky výnos Vysoké rady města Benátek z roku 1301, ve kterém je uvedené, že bylo zakázané nahrazovat křišťálové sklo pro brýle sklem obyčejným pro jeho nevyhovující vlastnosti. Teorii, že brýle vznikli někdy mezi roky 1268 – 1289 podporuje i další dochovaný dokument pocházející z roku 1306. V něm mnich Giordano da Rivalto z Pisy zaznamenal, že od vynálezu brýlí, jednoho z nejužitečnějších vynálezu světa neuplynulo ještě ani dvacet let.

Je až neuvěřitelné, že největší problémy mělo lidstvo s upevňováním brýlí před očima. Lidé zkoušeli všechno možné, co je jen napadlo. Byli tací, kteří si brýle upevňovaly na čepici. Prošly staletí, dokud lidé přišli na jednoduchou myšlenku zasunout brýle za uši. Dnešní způsob upevnění se používá pouze od druhé poloviny 18. století. Lidstvo na to přišlo až tehdy, když se "ručky" prodloužili natolik, že se mohli zahnout za uši. V té době se brýle nezostrojovali vědecky, ale pouze tak zkusmo. Úspěch mít dobré brýle více závisel od štěstí než od odborného vyšetření.

Pomůcky na čtení dnes - Lupa

Lupa nebo zvětšovací sklo je pomůcka na čtení používaná k optickému zvětšení textu. Skládá se ze čočky, vyrobené typicky ze skla nebo průhledného plastu a držáku, který může mít mnoho různých podob, od jednoduché tyče, přes různé stojany, až po pouzdra, do kterých je možné lupu zároveň uschovat.

Při normální akomodaci lze okem pozorovat blízké předměty jen ze vzdálenosti 25 cm. Pro zvětšení zorného úhlu by bylo nutné oko přisunout blíže k pozorovanému předmětu. Nedostatečná akomodace by však způsobila neostrý obraz. Akomodaci na text je možné rozšířit použitím spojné šošovky- lupy. Lupy určíme porovnáním úhlové velikosti předmětu při jeho pozorování lupou a úhlové velikosti při pozorování pouhým okem. Otvorová chyba začíná výrazně projevovat od zvětšení y = 25, barevná chyba již od zvětšení y = 10.

Lupy nejjednodušších typů s přibližně čtyřnásobným zvětšením jsou jednoduché spojné čočky, vsazeny do kovových nebo plastových objímek.

Aplanatický lupy s odstraněnou otvorovou vadou jsou tvořeny dvěma ploskovypuklými spojkami, obrácenými zakřivenými plochami k sobě. Mají zvětšení y = 6 až 12. Dalšími druhy lup jsou Stanhoepova (filatelistická) a achromatická.

Lampa jako pomůcka na čtení

Mnoho lidí tráví zejména během dlouhých zimních večerů svůj volný čas čtením. Lampa na čtení je také důležitá při studiu nebo práci na počítači. Kromě pohodlného křesla nebo sedací soupravy se musíme zaměřit na výběr vhodné lampy. Intenzita svícení a úhel osvícení ovlivňuje náš celkový dojem z četby a zejména vhodně zvolené osvětlení šetří zdraví očí. Když je světlo příliš slabé nebo naopak příliš silné oči se velmi namáhají. Může docházet k slzení očí, k řezavý pocitu nebo v některých případech mají lidé pocity suchého oka.

Pokud chceme číst, samotný lustr nebo bodová světla většinou nestačí. Člověk se cítí útulněji pokud má zapnutou pouze malou lampu na čtení a ve zbývající části místnosti je tma. Kromě samotného designu lampy je důležité koupit vhodnou žárovku. I když moderní trend doporučuje spořící zářivky, na čtení tento typ není velmi vhodný. Zářivky jsou vhodné do lustrů nebo do míst kde je světlo zapnuté dlouhodobější. Nevýhodou je jejich delší rozsvícení. Po zapnutí nedosahují plný jas a pomaleji nabíhají. Do lampy na čtení je asi nejlepší volbou použít LED žárovku. Na rozdíl od úsporné zářivky ihned po zapnutí dosahuje plný jas.

Při výběru lampy se můžete rozhodnout mezi více druhy jako například: stolní lampa, stojací lampa, závěsná lampa nebo nástěnná lampa.

Jak již napovídá název, stolní lampa se neobejde bez stolku nebo podstavce, na který by měla být umístěna. Můžete si vybrat z mnoha variací. Ať už varianta s otáčivým vrchním dílem nebo s nastavením intenzity svícení.

Samostatně stojící lampa zpříjemní každé čtení a velmi snadno ji můžete přemisťovat z místa na místo podle vašich potřeb. Úzké stojící lampy výborně osvětlí tmavé kouty místností, které by jinak zůstaly nevyužity. Stojací lampa existuje ve více vyhotoveních. Typ na čtení má dvě části, přičemž s nižší částí se dá pohybovat a otáčet dle potřeby.

Nevýhoda při závěsných lampách je, že je nemůžeme snadno přemísťovat. Nicméně některé druhy jsou šikovně zhotoveny tak, že si můžeme podle potřeby nastavovat jejich délku. Z obyčejné lampy tahem ruky může stát skvělé lampa na čtení, která Vám zajistí dostatek světla na čtení.